V Krabičce se momentálně skrývá upřímná lhářka s nesplnitelnými sny zavřenými v krabičce z kartonu. Neschopná žít, neschopná umřít. Neschopná zůstat na jednom místě příliš dlouho. Nesnažte se ji poznat, přišli byste o iluze. Mohli byste ji poznat takovou, jaká je v tom nejzazším skrytém koutku duše a to je něco, co by nechtěla ani ona, ani vy sami.

Malý mořský mužík a jeho příběh

18. října 2014 v 10:05 | Ta z Krabičky |  Sepsáno ve chvílích světla.
Illienel o tomhle něco říkala v komentáři k článku, kde jsem zveřejnila obrázek výše zmíněného.. Upřímně, neměla jsem v plánu to sepisovat. Jenže pak jsme ve škole dostali za úkol napsat pohádku, já absolutně netušila o čem, a už to jelo. Máme novou češtinářku, takže úroveň tohohle je bludná.. Jsou to kecy, kecy, vznešená slova a kecy. Ale tak... když už jsem to napsala, tak to sem hodím. Jen to berte s rezervou.



Za devatero horami a devatero řekami - právě tam, kde se ona devátá řeka vlévala do moře - rozprostíralo se odedávna království. Nebylo příliš velké ani příliš malé a táhlo se daleko po pobřeží až tam, kde jemný písek přešel v kamení a to pak ve skálu a ještě o mnoho mil dál.

Obyvatelé toho království byli všichni dobře rostlí, jejich pleť bronzová, vlasy tmavé, ale jejich oči právě tak modré a jiskrné jako to moře, ve kterém denně chytali ryby, aniž by tušili, co se skrývá v hlubinách. Nevěděli nic o krásných věcech pod hladinou; o zámku krále všech moří s jeho vápencovými zdmi a o těch mnoha živočiších, kteří jej obývali, z nichž bytosti, jež se v mnohém podobaly lidem, byly ty nejkrásnější.

Po mnoho let žily tyto dva národy vedle sebe, aniž by byť jen zahlédly sebe navzájem. Vodní bytosti se totiž držely ve své hloubce, zatímco lidé se báli na otevřené moře, či dokonce dál pod hladinu. Ovšem, nadešel den, kdy hranice mezi těmito dvěma světy byla tenčí než kdy předtím.

Lidský princ, prostřední syn krále, měl toho dne narozeniny. A neboť miloval moře, u něhož vyrůstal, padla jeho volba na oslavu na lodi. Na obrovské dřevěné lodi, která plula dál než všechny jiné a za zpěvu námořníků vypouštěla ohňostroje ku měsíci.

To také přilákalo pozornost nejmladšího syna mořského krále, který byl z nich nejzvědavější, ale přesto se nikdy neodvážil na hladinu, protože to bylo zapovězeno. Toho dne ale nedbal zákazu, fascinován třpytem, který neznal, barvami jasného ohňostroje, jal se stoupat vzhůru, zastavuje až těsně pod hladinou, kde jeho tvář pohladila briskní vlnka, v níž se odráželo vše, proč sem přišel.

Mořský král si všiml jeho nepřítomnosti v krátkém čase. A neboť nebylo zvykem jeho dětí, aby opouštěly palác, vyslal mnoho svých poddaných, aby jej hledali, než ho napadlo zvednout zrak a tu viděl synovu siluetu, jak se stříbřitě leskne proti obloze, která planula a uhasínala, jak ohňostroje přicházely a odcházely. I vydal se král za ním vzhůru, ale zastavil se daleko od něj, jeho oči ztemnělé z pohledu na ten lidský výsměch. Rozhněval se tedy a rozpoutal bouři, která měla přivést ke dnu loď i se všemi a vším na palubě.

Když to jeho syn viděl, tu plul blíž, aby se zeptal, co se děje. Načež se král otočil k němu, hněv smetený z jeho tváře, a pravil: "Chystám tobě dar, milý synu." - Ovšem, ono stvoření znalo dobře svého otce a předvídalo tedy jeho činy, když se vrhlo do vln a počalo zpívat, jeho hlas dunivý na pozadí bouře a jeho vlasy, tělo, stříbřité v měsíčním svitu. Jalo se vést loď pryč od útesů, pryč od bouře, - pryč od svého otce. Ale už bylo příliš pozdě, král zahnal loď daleko na sever, právě tam, kde břehy tvořila ostrá skaliska. Jeho syn tedy vedl loď dle svého nejlepšího úmyslu k pevnině, ale když jí dosáhl, již nešlo změnit směr.

Zmizel tedy pod hladinou a loď narazila na útes. Za obrovského lomozu se pak potápěla, zatímco lidé na palubě kvapně končili oslavu a vysedali do člunů. Byli by zachráněni, kdyby, toho dne již podruhé, nezakročil mořský král. Jediná vysoká vlna dokončila dílo zkázy. Velká loď se s posledním zavrzáním potopila a mnoho loděk plulo teď dnem vzhůru, zatímco jejich osazenstvo buď bojovalo na hladině o holý život, nebo klesalo ke dnu.

Princ nebyl nikde k nalezení; sloužící, kteří byli stále naživu, křičeli, plakali a prosili, - ale nikdo neodpovídal. Syn mořského krále to všechno pozoroval z patřičné vzdálenosti a brzy věděl, co se děje. Potopil se tedy a hledal toho, jehož zvali princem. Míjel vyšňořené dvořany a svalnaté lodivody, dámy ve dříve nařasených suknicích i služky, které dávno neměly v rukou tácy s občerstvením. A pak ho uviděl. Nikdo jiný nemohl být princem. Hrdá čelist, jemná ústa. Měl na sobě prostou lněnou košili a přesto víc noblesy než ti navlečení dvořané. I uchopil ho jemně kolem pasu a už ho vytahuje. Poučil se, nemíří již ke skalám, volá ho jih. Se svými písčitými plážemi, mírnou vodou a spoustou mušlí. Celou dobu si drží princovu hlavu na hrudi, nad vodou. A když ho potom nechává na břehu, cítí zevnitř bodat osten lítosti. Poslední pohled, poslední pohlazení, které princi v bezvědomí připadá jako osamělá řasa, co se mu otřela o líčko. A je pryč. Jako by tu ani nikdy nebyl.

Princ leží v písku, neprobírá se. Oči zavřené, slabý dech. - A pak přijde příliv
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illienel Illienel | E-mail | Web | 19. října 2014 v 11:03 | Reagovat

Díky! Dík,že jsi to sepsala.:-) Páni, tomi připomněla, jak dlouho jsme neviděla ani nečetla Malou mořskou vílu a jak mi to chybí. Já, milovník šťastných konců, mám odjakživa zvláštní slabost pro tyto "smutné pohádky", jako je Malá mořská víla, Malá prodavačka zápalek nebo částečně Panna a netvor od Kachyni (moje milovaná,hororová skoro pohádka) a další. No a teď i Mořský mužík...i když pořád nemůžu z toho konce. Když přišel příliv, znamená to, že se princ probudil a zjistil, že je zachráněný? Nebo přišel příliv, prince zalila voda,on se neprobral a přes snahu mořského mužíčka se utopil? Proč jsou všichni ti mořští králové tak nepřátelští? Co proti lidem mají? Nepochopila jsme ten "lidský výsměch",co ho tak pohněval. A říkám si, že na tom něco je, že ten hodný mořský tvor je vždy ten nejmladší...Jsem ráda, že jsi to napsala, i když to bylo krátké. :-)Doufám, že brzy napíšeš nebo nakreslíš něco dalšího...

2 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 11:57 | Reagovat

krásný! tenhle blog je prostě skvělý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama