V Krabičce se momentálně skrývá upřímná lhářka s nesplnitelnými sny zavřenými v krabičce z kartonu. Neschopná žít, neschopná umřít. Neschopná zůstat na jednom místě příliš dlouho. Nesnažte se ji poznat, přišli byste o iluze. Mohli byste ji poznat takovou, jaká je v tom nejzazším skrytém koutku duše a to je něco, co by nechtěla ani ona, ani vy sami.

les livres de l'abc

28. června 2016 v 20:34 | Ta z Krabičky |  Sepsáno ve chvílích světla.
Tak. Mrtvo. Ticho. Slyšíte? Krabička tlí a umírá. Nevadí. I na zašlých krabičkách je cosi. Vzduch, snad ze zdvořilosti, se sám zaráží tam, kde by ho dřív zadržely stěny. Sentimentální to plyn.

Název článku vypovídá víc, než se může zdát. Předně, v překladu znamená Knihy abecedy. To by nebylo tak přesné označení toho, co se zde bude dít, ale blíží se, a - v zájmu zachování jakéhosi jiného odkazu - postačí. Jedná se o polapenou Knižní výzvu od Illienel. Původem není od Illienel, ale třepotavá křídla už má potrhaná v letu, je to dlouho, co se vydala na cestu. Má život jako můra, a přesto doletí... Doletí. O knižní výzvě si můžete přešíst tu. Já bych snad jen podotkla, že se nebudu pokoušet vypisovat je zpětně. Snad jen ty důležité. Pro mně. Zbytek snad bude pocházet z tohohle roku... A dál. Jak to půjde.

 

nedostatky

10. března 2016 v 17:24 | Ta z Krabičky |  Načrtnuto v příšeří.
Jsem unavená. Začínám nacházet jakous takous útěchu v postavách, které nepodléhají zákonům anatomie nebo perspektivy. Možná jich přidám víc. Nevím. Do konce března musím udělat jedno rozhodnutí a nejsem si jistá, jestli to zvládnu. V dubnu možná půjdu k psycholožce. Momentálně mám trochu strach. Že mi řekne, že si vymýšlím. Že... nevím. Vždycky se najdou věci, z nichž můžu mít strach. A když ne, je tu alespoň ten pocit. Pocit nevyžaduje důvody.


strom

12. února 2016 v 18:03 | Ta z Krabičky |  Načrtnuto v příšeří.
Byl jednou jeden muž, který byl stromem, a ten strom byl muž a nikdy, nikdy, nikdy na něm nerostlo žádné ovoce, ale vlastně mělo pravdu v tom, že se rozhodlo nerůst na tom stromě, na tom muži, protože sám nikdy nehledal květy, které by na něm mohly kvést a bez květů

NIKDY (nikdy)
OVOCE (ovoce)
NEBYLO (nebylo).

 


sarkis

22. ledna 2016 v 12:22 | Ta z Krabičky |  Načrtnuto v příšeří.
Občas mi přijde, že tohle místo žije už jen díky Illienel. A jejímu neúnavnému ptaní se po nových výtvorech a obrázkách. Mně vždycky přijde, že vlastně nic moc nedělám, ale pak se Illy zeptá, a většinou se něco najde, i když jsou to jen takové blbůstky... Většinou namalované z představ, které neodejdou, nebo jako tlumočení jiným lidem. Nevadí. Dovolte mi představit Sarkise. Není má postava, je kamarádčina, z jednoho zahraničního RPG. Má hodně vlasů a hrozný spánkový režim. Taky má strážného anděla jménem Emmanuel. Emmanuel nemá rád, když Sarkis nespí. Občas se k němu přikrade a prostě ho přinutí spát. Sarkis nemá šanci, přestože ve vlastním světě je jako bůh. Jednou, byla to nehoda, omylem takový svět naprogramoval. Celý vesmír. Je toho na něj hodně, a bude hůř. Ve spánku je mu lépe.



Kam dál